Do you still love me? - 10. DÍL

20. února 2014 v 13:16 | Nicoole. |  Do you still love me?



"Harry..." hlesl jsem v jeho náručí stále ještě na zemi.
"Copak?"
"Miluji tě, ale nemyslíš, že by bylo lepší, kdybychom zůstali jenom přáteli… Bylo by to všechno jednodušší… Pro veřejnost, rodiny, a tak..." Tyhle slova mě stály naprosto všechno, co ve mně ještě zbylo. Ale Harrymu nenávistné zprávy chodily stejně jako mně, jen si je tolik nebral k srdci. Byl z tvrdšího těsta než já. Nebrečel jsem, na to nezbyly síly. Věděl jsem ale, co musím udělat, abych ochránil nás oba.
"Zayne..."
Položil jsem mu prst na rty. "Víš, že mám pravdu."
Přikývl a na rozdíl ode mě mu jedna slza sklouzla z nosu.
"Ale pamatuj si, že tě nikdy neopustím. Vždycky budeš můj Zayn, má láska."
Pevně jsem ho objal.
"Já si odstěhuju věci zpátky do mého pokoje," řekl jsem a zvedl se ze země, stejně jako Harry. Chvilku jsme se dívali jeden druhému do očí. Pak jsme se intenzivně políbili. Oba dva jsme věděli, že je to naposledy. Už nejspíš nikdy nepoznám ty jeho sametové rty.
Otevřel jsem naši - teď už Harryho - skříň a smutně si skládal oblečení do krabice. Harry si sedl na postel a sklopil hlavu.
Můj starý pokoj byl rok nepoužívaný, ale byl docela v dobrém stavu. Nic se tu neměnilo. Každá věc zůstala na svém místě, kromě těch, které jsem si stěhoval k Harrymu. Donesl jsem si hadry a vodu, čisté povlečení a musel jsem si vyluxovat můj zaprášený modrý koberec. Nevýhoda byla, že v pokoji bylo všechno tmavé, šel na tom vidět prach líp než kdekoli jinde.
Když byl pokoj jakž takž uklizený, musel jsem se vrátit k Harrymu pro zbytek věcí.
Nebyl tam.
Notebook, knížky, budík... Ještě jsem z koupelny vzal můj zubní kartáček a lak na vlasy spolu se sprcháčem. Vypadá to, jako bych tu nikdy nebyl.
Snažím se to snášet statečně, jsou to sice asi jen dvě hodiny, co už nejsme spolu, ale mně to připadá jako věčnost.
Je to tak lepší, je to tak lepší, opakoval jsem si pořád v hlavě. Nikdy jsem si nemyslel, že to bude v našem vztahu já, kdo to na konec rozsoudí, ale je to pro všeobecné blaho.
"Zayne? Co tu děláš?"
Otočil jsem na Liama stojícího ve dveřích. Tvářil se překvapeně.
"Uklízím," odpověděl jsem lhostejně.
"V kvádru?"
Sjel jsem hlavou dolů a zjistil, že jsem oblek úklidem celý zašpinil. Ale koho to v tu chvíli zajímalo? No mě rozhodně ne.
"Co se stalo?" zajímal se.
Moje tělo jako kdyby čekalo, až se někdo zeptá a pak to prostě prasklo. Zhroutil jsem se na postel a začal neutišitelně brečet. Liam mě hladil po zádech. Povyprávěl jsem mu, proč jsem nebyl na večeři.
"To je hrozné! Někteří by se měli opravdu stydět! Nesmíš si to tak brát. Ale pořád jsi mi nevysvětlil, co děláš tady a kde je Harry." To jediné jméno ve mně opět vyvolalo vlnu emocí a slz.
"Já nevím, kde je... My se rozešli..." Vyslovené to znělo ještě hůř.
"To není možné, vy dva k sobě patříte," zděsil se.
"Jak vidíš, tak asi ne... Liame," utřel jsem si slzy a snažil se o vyrovnaný tón. "Pojedu teď na pár dní domů, do Bradfordu."
"Myslel jsem si, že odtud budeš chtít vypadnout. Já to s managementem zařídím. Tvoje nahrávání můžeme posunout."
"Odjíždím, co nejdřív. Asi zítra. Dobrou noc." Jasně jsem mu naznačil, že si přeji být sám.
"Dobrou." Naposledy mě objal a odešel.
Zapnul jsem notebook. Byl trochu potlučený po mém zásahu, ale jel. Našel jsem si spoje do Bradfordu. Mohl bych jet s osobním řidičem, ale nechci. Ještě jsem se přihlásil na twitter.
Nedalo mi to, musel jsem se podívat na Harryho profil. Změnil si fotku. Předtím jsme tam byli spolu v akváriu. Ale tweet žádný. Oznámit to tedy fanynkám je na mně… Asi. Nechci to nikomu oznamovat. Malá dušička ve mně si přála, aby nic z tohohle nebyla pravda. Nechci slávu ani peníze… Chci jen Harrryho.
Jenomže za to, co nechci, mohli fanoušci a já jsem jim za to vděčný.
Jsem tak zmatený sám sebou - nemohu je nechat ve lži.

Opona padá, představení je u konce, napsal jsem a notebook zaklapnul. Nepochyboval jsem o tom, že fandom právě vybuchnul a ptají se, co to má znamenat, ale ani jsem nepodceňoval, že si to nedají dohromady se změnou Harryho fotografie. Harry…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mischa mischa | 21. února 2014 v 14:59 | Reagovat

Vítej zpátky....díky za přidání dílka..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama