Demons - 4. DÍL

7. ledna 2014 v 12:00 | Nicoole. |  Demons

Title: Demons
By: Nicoole. & Zoe (tenhle díl jen Zoe)
Part: 4.


Posedával na zasněženém kopci a snažil se neoddávat proudu depresivních myšlenek, jež zalily Louisovu hlavu. Pozoroval děti, které si do sytosti užívaly zimních radovánek, vypadaly tak strašně bezstarostně, což chlapce donutilo uvažovat nad tím, co všechno v minulosti provedly.
Některé z nich měly na starosti pár lidských životů kvůli své labilní psychice, jiné párkrát vykradly menší obchody, druzí byly již v tak brzkém věku závislé na omamných látkách.
Tento svět byl zvrácený, plný komerčních sraček, které lidé za každou cenu museli mít, chtěli se cítit nejlépe, jak to vůbec šlo, a toto bylo přesně to, co Louis nedělal. Líbilo se mu, že byl ve stálé depresi.
Když byl ještě malý, nechápal, proč byl přiveden na svět, z lásky to rozhodně nebylo, rodiče na něj kašlali, jak to nejvíc šlo, a až po pár letech hloupých filozofických úvah přišel na to, že po tomto světě chodí jen proto, aby mohl cítit bolest. Tohle byl ten faktor, proč své deprese přijímal s takovým kouzlem, neměl potřebu se scházet s lidmi, pohlcenými zkaženou materialistickou dobou.
Louis cítil, jak mu začínají nepříjemně dřevěnět nohy od sezení na ledovém sněhu, který také začínal pomaličku působit nepatrné omrzliny v oblasti kostrče. Nechtěl zírat na falešné lidi, které hráli, že se baví, že mají tohle místo rádi, přičemž by byli nejraději doma, kde by mohli páchat další zločiny. Chlapec věděl, o čem mluvil. Protočil očima nad tou bezsmyslnou šarádou a rozhodl se odkráčet zpět do svého pokoje.
Věděl, že kdyby se o jeho malé rebélii dozvěděla jedna z vychovatelek, měl by po srandě a dostal by trest, což by se ovšem nestalo poprvé. Zvládl půl roku loupat, v odporně špinavé kuchyni, brambory. Co by mohlo být horšího?
Pokoušel se prokličkovat mezi přítomnými bez nejmenší újmy, a nakonec po chvilce, která mu připomínala věčnost, se konečně dostal k obrovským vchodovým dveřím, kterými se mu podařilo vklouznout dovnitř bez povšimnutí.
Zapadl do rohu a rychle, ale ostražitě, se plížil po chodbách nápravného ústavu. Když už si začínal myslet, že vše půjde jako po másle, zaslechl hlasy, které se neustále přibližovaly. Jeden hluboký, mužský, další otravně pisklavý, ženský.
V celém ústavu byla jediná žena, které by nejraději vrazil facku už jen potom, co slyšel její hlas. I přes jeho vychování by to udělal, vyrůstal mezi dívkami, dokázal si jich vážit, ale její zkažená povaha ho nutila na své způsoby opomíjet. Nedokázal přesně odhadnout, o čem se to vlastně baví, zvědavost ho však táhla víc a víc dopředu.
Než napočítal do deseti, postával pod točitým schodištěm, které vedlo k chlapeckým pokojům. Dostalo se mu dokonalého pohledu na onu nenáviděnou vychovatelku a, k jeho údivu, osobě, kterou ještě nikdy předtím neviděl.
Chlapec. Na nohou měl obuté potrhané hnědé boty, které mu rozhodně nemohly sloužit jako patřičná zimní obuv. Uplé džíny, které dokonale tvarovaly jeho bezchybně dlouhé hubené nohy. Bundu s kožešinou, která na něm však působila velice mužně, navíc mu perfektně seděla na bocích. Na hlavě měl posazenou modrou čepici, kterou se snažil zkrotit své bujné kudrnaté kadeře, jestli měl být Louis upřímný, moc se mu to nepovedlo. Jeho andělský obličej byl zohyzděn kovovými udělátky, se kterými si pravděpodobně připadal víc cool.
Louis se v mžiku napomenul, nesměl na něj takhle zírat. Určitě by dopadnul tak, jako před pár lety…
"Já vám říkam, že vám na nějakej posranej trest akorát tak seru." Jeho zvučný hlas se nesl ozvěnou po celé hale. Chlapec zalapal po dechu, nesnášel tuhle ženskou, ale nikdy by si k ní nedovolil něco takového.
"Pane Stylesi, jak se vůbec opovažujete-" Té užvaněné slepici se ani nepodařilo dokončit svou větu, kvůli oné souhře událostí, jež se během několika minut staly.
Přáli jste si někdy být maličkou muškou na stěně a naslouchat cizím rozhovorům? A kdyby si vás náhodou někdo všimnul, prostě byste roztáhli svá muší křídla a odletěli byste bez povšimnutí někam hodně daleko. Louis Tomlinson bohužel nebyl žádná muška, nebo jiný druh hmyzu. Upřímně měl od toho docela daleko. Ničemu nepomohl ani vítr, který se rázem obořil do dveří, za kterými se Louis schovával, čímž nevědomky odhalil chlapcovu skrýš.

Řekněme to asi takhle, slečně vychovatelce se hlavou honilo tisíce nápadů na ten nejlepší trest pro oba chlapce.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 evulinda evulinda | 11. ledna 2014 v 19:29 | Reagovat

Moc pěkné :D:D:D
Jsem zvědavá jak je potrestá :D:D:D

2 Lucy :* Lucy :* | 11. ledna 2014 v 23:37 | Reagovat

Kdy dáš další je to užasný a nemožem se dočkat jak to dopadne ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama