Hledala jsem lásku

28. prosince 2013 v 13:00 | Nicoole. |  Jednodílné normal
Povídka napsaná před více než rokem, ale chci to mít všechno pěkně pospolu, tak vám přeji příjemné čtení. Snad to bude pěkná vzpomínka na Payzer. :)


Title: Hledala jsem lásku
By: Nicoole.
Jednodílná normal
Payzer - Danielle, Liam



Byla jedna z miliardy, neměla jméno, byla malá a někdo by řekl, že bezcenná. Snášela se nad zimním Londýnem. Jejím snem bylo zažít lásku, pravou lásku.
Vítr s ní zacloumal a ona pomalu padala k malému, ale hezkému domu. Vánoční světélka blikala zavěšena na okapu. Malá sněhová vločka dosedla na parapet. Měla výhled do vánočně vyzdobeného obývacího pokoje. Girlandy visely z krbu. Ozdobený stromeček a zapálené svíčky na stole místnosti dodávaly půvab.
Na malé sedačce seděla pěkná žena s vystouplým bříškem. Kudrliny jí rámovaly obličej. S laskavostí a radostí v očích se dívala na muže vedle ní. Opravdu jim to slušelo.
To, co ale vločku udivilo, nebyla vnější krása těch dvou. Ale ta vnitřní, která z nich vyzařovala. I takhle na dálku to mohla vidět. Ženin výraz mluvil za vše. Na tváři měla ten nejšťastnější úsměv, jaký kdy naše maličká spatřila. Počechrala světle hnědé vlasy jejího manžela a ten jí lehce políbil.
Vločka seděla na parapetu už týden. Bavilo jí sledovat, jak se manželé každý den vrací do svého hnízdečka lásky. Je nádherné, jak se o sebe navzájem starají. Jakoby na světě byli jen oni dva a to malé v bříšku. Nic jiného neexistovalo.
Přála si být taky tak šťastná, jako tahle rodina. Přála si být jako oni, jako tihle lidé v tomto útulném domě. Přála si mít člověka, který ji bude milovat jak on ji.
List kalendáře se otočil na březen. Ženino bříško už bylo pořádně nafouklé. Domácnost s napětím očekávala příchod nového člena jejich dokonalého světa.
"Opatrně!" křičel muž, podpírajíc svou manželku. Vločka se zájmem dívala, ale vůbec nic nechápala.
Muž popadl tašku, kterou měli nachystanou předem, a utíkali k autu.
Vločka, jež stále seděla na parapetu, nevěděla, co se děje. Pochopila, že je to vážné, bála se o ně. Týden, co týden je tu sledovala a měla je ráda, bylo to přirozené.
Muž se vrátil domů sám. Ale nezdál se být nějak smutný, ráno chodil do práce jako vždy, ale odpoledne se vytratil a vracel se až večer. Vločka byla zmatená. Co se stalo?
Jednou ráno, asi tři dny po tom, co paní domu odjela, začalo pálit slunce. Vločka se teď bála nejen o ni, ale i o sebe. Začala pomalu cítit, jak teplé paprsky šimrají její ledové tělíčko. Bolelo to, kdyby mohla plakat, tak vypláče potoky.
K domu přijelo auto. Nejprve vystoupil muž a otevřel dveře u spolujezdce. Ven vyšla právě ta, o kterou měla tolik strach.
Poslední, co vločka spatřila, bylo, jak k ní kráčí dva lidé, žena v rukou uzlíček radosti. Náhle pochopila.

"Buďte šťastní," zašeptala a roztála…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Meredith Meredith | 29. prosince 2013 v 13:03 | Reagovat

To je vážně něco. Nemám slov.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama