Dear diary...

27. prosince 2013 v 18:06 | Nicoole. |  Jednodílné bromance
Veselé Velikonoce, bobánci! (nemůžu uvěřit, že jsem to oslovení vážně napsala) Já vím, já vím, opožděně, ale přece. Nová Larryovka se špetkou Vánoc(ˇek). Tak, teď, když jsem to konečně (!!!) zveřejnila, se konečně můžu jít přecpat zázvorek, protože jsem si řekla, že žádné cukroví, dokud nepřidám něco na blog a tadá. Užijte si povídku a případná kritika nebo tak něco, you know, by se šikla.
Jó, a word mi sabotuje ď, ť, ň, tak kdyby to tam někde chybělo, pardoon, ale snažila jsem se to opravit.


Title: Dear diary...
By: Nicoole.
Jednodílná bromance
Larry - Louis + Harry


3. 9. 2010
Milý deníčku,
dneska jsem zažil opravdu zvláštní den. Koleje jsou zastaralé, ale docela útulné, i když je fakt, že prostředí je mi teď vážně jedno. Mluvím o svém spolubydlícím. Ach, kdybys ho viděl… Pořád se usmívá a mě to hrozně znervózňuje, protože pak nevím, co mám dělat a uculuju se jako idiot. Vážně, nežertuju. Ještě nikdy jsem nepotkal někoho tak praštěného, otevřeného a přátelského… A to ho znám asi jen dvě hodiny. Dokonce i teď, když si vybaluje, tak si mumlá sám pro sebe připomínky a nadávky směřované na nepořádek v jeho vlastním kufru.
Nevím, jak to tady s ním přežiju, tolik mě vyvádí z míry.


5. 9. 2010
Milý deníčku,
Louis je tolik hlasitý. Neustále si něco prozpěvuje a mě to ruší při učení. Avšak co mě ještě víc irituje, je to, že mě to ve skutečnosti neštve. Louis má tak neobvyklou barvu hlasu, nejsem dobrý v popisování, ale upřímně si myslím, že se to ani popsat nedá. Zpívá tak jemně… Dneska, když si broukal Kiss me od Jasona Walkera (sám víš, jak tu písničku miluju), jsem sám sebe přistihl, jak si představuju, že to zpívá mně. Nevím, co se to se mnou děje.


10. 9. 2010
Milý deníčku,
nedokážu se soustředit na učení. Chtěl jsem se zapsat do chemického kroužku jako každý rok, ale Louis mě místo toho vytáhl na fotbalový konkurz. Nevěřím, že jsem tam opravdu šel a že mi opravdu nabídli post útočníka. Sakra, vždyť já o tom sportu nic nevím! Vlastně… o žádném sportu nic nevím (snad kromě šachů). Prostě jsem tam stál a kopal do míče a nějakým zázrakem skončil v bráně. Nechápu to.
Louise taky vzali. Na zálohu. Nevyznám se v tom, ale Louis říká, že to je proto, že rychle běhá. A to je pravda. On ovládá snad všechno.
Zítra máme první trénink. Docela se bojím, co když to pokazím?


11. 9. 2010
Milý deníčku,
Louis zjistil, že o kopané opravdu nic nevím a snaží se mi všechno vysvětlit pomocí různých tabulek a náčrtů. Říká, že to musím brát jako úkol do fyziky nebo chemie. Myslím, že až se mnou skončí, budu pravidla fotbalu znát všechna nazpaměť. Louis mi pomohl i na tréninku, nepokazil jsem to - jsem mu opravdu vděčný.


1. 10. 2010
Omlouvám se, že jsem tak dlouho nic nenapsal, ale škola a fotbal mi naprosto berou všechen čas. Navíc jsem se uvolil k tomu, že budu doučovat Louise. Z matematiky. Já teda osobně nechápu, jak je možné, že někdo propadá už v druhém měsíci školního roku, ale je mi ho líto. Je pravda, že na učení ho moc neužije, ale dělám, co můžu. Navíc je to skvělá záminka, jak s ním strávit ještě více času. Mám ho opravdu rád a myslím, že on mě taky.


10. 10. 2010
Milý deníčku,
dneska je tak nádherné datum, že jsem si to prostě nedovolil nezapsat, i když jsem tolik unavený. Louis mě dneska poprvé objal. Nevím, jestli se pak cítil tak i on, ale já byl tolik rozpačitý. Rozhodně jsem to neplánoval, jen… se to stalo. Prostě jsem vstřelil gól a on mě chytil do náruče. Louis nemá ani tušení, kolik to pro mě znamená.


2. 12. 2010
Milý deníčku,
píšu čím dál tím méně, ale nic zajímavého se kolem mě neděje. Snad jen to, že už bez sebe s Louisem nedáme ani ránu. Díky mě se mu zlepšily známky ve škole a on mě pilně zaučuje o všech fotbalových klubech. Nerad to přiznávám, ale když se díváme na zápas v televizi, vždycky fandím opačnému týmu než Louis. Rád se s ním pak pošťuchuju.


18. 12. 2010
Nemůžu uvěřit, že s Louisem nebudu na Vánoce, dokonce ani na jeho narozeniny, které má na Štědrý den. Zítra odjíždíme domů na prázdniny. Bude mi chybět…


24. 12. 2010
Milý deníčku,
nemáš ani tušení, jak moc se mi stýská. Dokonce i Gemma poznala, že je na mě něco v nepořádku a když jsem jí vysvětlil situaci, strčila mi do ruky mobil, přísně se na mě podívala a pronesla: "Jestli mu okamžitě nezavoláš, rozdupu ti tu tvoji krásnou hlavinku venku na patníku." Docela jsem se jí bál.
Rozhovor s Louisem mi však zaručeně zvedl náladu, popřál jsem mu k narozeninám i k svátkům. Ještě teď, když píšu, tak mi Louis vypráví jakousi vánoční historku, která obsahuje krocana, baňky na stromečku a puzzle. Abych řekl pravdu, moc ho nevnímám, stačí mi jen poslouchat jeho hlas.
Mám tušení, že jsem se zamiloval.


2. 1. 2011
Harry, který za sebou táhl pořádně velký kufr, a na zádech se mu pohupoval batoh s učebnicemi, těžce přicházel ke kolejím. Byl naprosto vyčerpaný z daleké cesty, a když si uvědomil, že klíček od budovy má až naspodu v tašce, hlasitě zaklel.
"Ale, ale, ale, od kdy tahle nadáváš?" ozval se za ním známý hlas a Harry v tu chvíli ani nerozmýšlel na to, jak moc unavený je, nechal zavazadla zavazadly a skočil po Louisovi. Vzhledem k tomu, že byl od něj o dost vyšší, Louis zavrávoral a spadl do hromady sněhu spolu s Harrym, jenž na něm ležel.
"Promiň," smál se kudrnáč, ale ani to nestihl doříct a Louis už po něm házel sněhové koule.
A tak se strhla bitva na život a na smrt. Harry se snažil skrýt za kontejnery, ale i tak to bylo marné, Louis ho vždycky našel a vyválel ještě víc.
Nakonec naprosto udýchání od útěku a smíchu padli vedle sebe.
"To byl čistý kabát," postěžoval si Harry, i přesto ale byl šťastný jako blecha.
Louis si podepřel hlavu a zadíval se do těch zelených očí a stejně jako tehdy na zápase se zcela náhle rozhodl. Měkce ho políbil na rty.
Harry se už už nadechoval, aby něco řekl, ale Louis mu položil ukazováček na pusu a široce se usmál.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Meredith Meredith | 28. prosince 2013 v 12:08 | Reagovat

Nicoole, ty jsi koza.
Vážně.
Když si představím, že jsem si tohle mohla, nebo aspoň kousek z toho, přečíst někdy 23., tak se mi chce vraždit.
Ty si s tím nějak byla nespokojená?
Je to úžasné.
Úryvky z deníku, jsou vážně jako úryvky z deníku. Nepravidelné. Někdy krátké, jindy dlouhé a mě se vážně líbí.
Mám ráda tvůj styl psaní.
A tohle se mi tedy hodně líbilo.

2 elliedreamer elliedreamer | 27. března 2014 v 21:49 | Reagovat

Fíha.
Naprosto souhlasím s prvním komentářem!
Jsem ohromena!
Wow.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama