Demons - 1. DÍL

8. října 2013 v 20:29 | Nicoole. |  Demons
Zdravím, drahoušci, opět se vám po delší době hlásím/e (yeah, narážím na mou další spolupráci). :3 Omlouvám se, že je poslední dobou moje aktivita pod bodem mrazu, ale ve škole to teď vypadá bídně a navíc byly u nás Hody, sooo. :D:D


Title: Demons
By: Nicoole. & Zoe
Part: 1.
DĚKUJEME PETÍ ZA NÁDHERNOU ÚVODKU


Harry rychle přirážel, rukama se přidržoval pozadí Noe a cítil, že už za chvilku bude. Krůpěje potu vyrašily na jeho čele a slepily mu kudrnaté vlasy; nohy se mu začaly chvět a v podbřišku ho šimralo, stačilo málo… Raz, dva, tři… V jeho penisu to škublo a Harry na pár sekund přestal vnímat okolní svět, za moment ho následovala i Noe. Unaveně se svalil vedle ní a zhluboka oddechoval.
"To bylo úžasné," zašeptala dívka a chtěla si mu lehnout na hruď. Harry ji ale odstrčil a šel něco hledat do svých džínů, které ležely na křesle, nechajíc tak dívku s pobouřeným výrazem ve tváři. Vytáhl skleněnku, malý sáček a zapalovač, odhodil kalhoty na zem a jen tak v boxerkách, které si ani při milostném aktu nesundával, pouze trochu stáhl, si sedl. Ruce se mu klepaly, když si utěsňoval šišky ve skle, ale pak, když si poprvé potáhl, zhluboka a slastně vydechl.
Dívčí pokoj okamžitě zahalil dým a vůně marihuany. Noe se na posteli zavrtěla a beze slov se dožadovala, aby jí taky dal.
Harry protočil očima a natáhl k ní ruku se skleněnkou a zapalovačem. V duchu se musel zasmát, když viděl, jak si dychtivě plní plíce kouřem. Tak naivní… a tak lehce ovladatelná…
"Díky," zachraplala dívka a hned na to se pořádně rozkašlala, to Harrymu bylo však jedno, vložil si sklo zpět do úst a ozvalo se tiché cinknutí, jak při tom zavadil o jeho piercing ve rtu.
Noe si utřela slzy, které se jí vydraly na povrch, když nemohla popadnout dech a nahá přešla k oknu, najednou vyjekla a s hrůzou v očích se podívala na Harryho.
"Co je?" zeptal se otráveně.
"Musíš vypadnout! Hned! Táta je doma!" Noe začala pobíhat po pokoji a hledat svoje věci, ve spěchu natahujíc si spodní prádlo, přičemž ještě otevřela okno, aby tu nešly cítit známky ničeho nelegálního.
"A?" Harry se na ni s nezájmem podíval a znovu si potáhl.
"Je policajt!"
Hned co to dořekla, se dveře od jejího pokoje rozletěly a v nich se zjevil muž ve středních letech v uniformě.
"Kurva," zaklel Harry, vyskočil na nohy a skleněnku se snažil schovat za zády, což šlo těžce, protože se z ní stále kouřilo.
"Co se to tu děje?" zahřměl nevítaný návštěvník a rozmáchl se po Harrym.
"Ne!" vykřikla Noe a postavila se mezi ně.
"Ty se obleč," sykl k ní pan Bucklett, když zpozoroval, že jeho dcera je jen ve spodním prádle. Už to vypadalo, že začne křičet, když najednou ucítil závan… něčeho.
"Co to tam máš?"
"Kde?" zamumlal Harry po chvíli, nedíval se na otce Noe, ale upíral zrak na něco za ním a na tvář se mu vtíral nevhodný úsměv.
Pan Bucklett zčervenal vzteky a popadl Harryho, Noe vykřikla, když mu vyrval z rukou skleněnku.
"Tak a dost, tebe už znám," zařval na Harryho, který však vypadal, že se ho dění kolem něj vůbec netýká, pomalu zamrkal a své zarudlé oči otočil na muže před sebou. "Okamžitě vypadneš z mého domu a pojedeš se mnou na stanici. Postarám se o to, aby ti to tentokrát neprošlo tak hladce."
"Tak na to ti seru," řekl Harry a s nezájmem na něj hleděl. "Naval mi to sklo, at můžu jít domů." Pak se otočil na nebohou Noe, která si na sebe stihla obléct alespoň tričko. "Po tomhle s příště nepočítej." Dívce se kutálely slzy po tváři a cítila se neuvěřitelně zahanbená.
"Obleč se a pojď," nakázal Harrymu a založil si ruce na prsou. Stylesovi nebylo dvakrát příjemné, stát tu před ním jen v boxerkách, tak se začal soukat do jeho těsných černých džínů. Naneštěstí při tom zavadil o bundu, jež spadla na zem, a z kapsy vypadly tři sáčky.
"Kurva," zaklel a vrhl se po nich, ale pan pan Bucklett byl rychlejší, vzhledem k tomu, že jeho krev neobsahovala THC.
"Co to je?" zamával Harrymu před obličejem menším pytlíkem naplněným nažloutlým práškem.
"Suchý šampon?" zkusil to Styles a sám se svému vtipu zasmál, to už to ale policejní příslušník nevydržel, popadl ho za vlasy a zaklonil mu hlavu.
"Ty hajzle malý! Jedeš se mnou na stanici, ihned!"
Harry sebou zmítal jako divý, i když jeho reflexy byly naprosto zpomalené a celkově se zasekával. "Já jedu tak maximálně domů a vůbec, nechte mě být." Vysmekl se mu z rukou.
"Jak nechte mě být? Víš, kde já pracuju? Na protidrogovém! Takže drž hubu a padej si sednout dole do auta." Pan Bucklett opravdu už ztrácel nervy, a proto nebylo divu, že když se po něm Harry vrhl, naprosto jako kdyby byl zbavený smyslů, přece jen… muž byl o dost větší jak on, zareagoval tím, že se bránil, nezajímajíc se o nic jiného. Harry se skácel k zemi jako hadrová panenka a Noe vykřikla.
* * *
"Já chci, kurva, svoje věci!" řval Harry kolem sebe, sedíc v cele předběžného zadržení. Na sobě měl jenom džíny, takže jeho tetování, která měl rozrostlá po celých pažích, zůstávala nezakrytá. "Budu vás žalovat za napadení! Vždyť mě mohl zabít! A pak mě ještě okradli! Já chci zpět svůj telefon, peněženku a oblečení!"
"A ten heroin nechceš zpět?" Jeden z policistů přešel k němu a pomalu mu odemkl dveře, aby se mohl jít posadit na židli k výslechu.
Harry zaúpěl.
"Tvoje matka je už na cestě," informoval ho muž v uniformě a škodolibě se usmíval.
* * *
Louis Tomlinson měl hlavu položenou na popraskaném parapetu, snažil se ochladit své hořící čelo, jehož vysoká teplota byla způsobena nepřiměřenou bolestí hlavy. Možná měl horečku, možná to byl jen pouhopouhý výplod jeho bujné fantazie. Kdo ví. Podobné otázky si mohl klást jen velice těžko vzhledem k faktu, že si momentálně sahal na psychické dno, proto pro něj byly migrény a nesmyslné fantazírování na denním pořádku.
K čertu s depresemi! K čertu s touhle debilní polepšovnou! K čertu s mými rodiči a rádoby přáteli, jež slibovali, že mě budou pravidelně navštěvovat! K čertu s celým mým životem!
Nedokázal uvěřit tomu, že jeho čas strávený v tomto pekle uběhl tak rychle. Bylo to jako včera, co vysedával v té odporné budově soudu, kde čekal na onen verdikt, který mohl radikálně změnit jeho život, nebo ho zachovat při starém. Soudce se rozhodl, že bude zaslán do nápravného ústavu daleko od civilizace, jestli by měl být upřímný, tak ho jeho rozsudek mírně vyvedl z míry, jelikož se nedopustil až takového zločinu, ale co řekne osoba, jako je on, je pro lidi svaté, a tak nemohl s jeho slovy nic dělat. To je ten důvod, proč celou dobu vysedával jen ve své neútulné místnosti a tupě civěl do plesnivějící zdi, protože kromě občasných vycházek neměl nic lepšího na práci. Byl velice šťastný, že mu kvůli jeho psychické nevyrovnanosti nepřiřadili žádného spolubydlícího. Pro všechny tu byl jen ubohý pošuk, který čeká, než si odsedí svůj trest a vrátí se zpět do svého bydliště. Nikdo k němu necítil žádné sympatie, všichni se ho jenom štítili.
Poodstoupil od okna a přesunul své tělo na nepříjemnou postel, která byla ještě před pár měsíci plná té nejodpornější havěti, vůbec, divil se, že celá tato budova kdy prošla hygienou. Pevně semkl svá víčka a snažil se na nic nemyslet, snažil se nemyslet na jeho minulost, na všechny dokonalé vzpomínky, které si z jeho dřívějšího a veselého života pamatoval. Až potom si to uvědomil. Uvědomil si, jak moc ubohý vlastně je, jak moc ubohý je celý jeho život. Když si člověk dá předsevzetí, aby nad určitou věcí nepřemýšlel a všechno hodil za hlavu, normální osoba by to udělala. Jen on, hloupý chudák, se nechával pomaličku užírat nostalgií.
Deprese získala nadvládu nad jeho mozkem a on zase dostal chuť to udělat. Bez oné věci neodkázal vydržet víc jak týden, neřekl to nikomu, bylo to jeho malé tajemství, které se mu podařilo skrývat i před terapeuty. Znovu přemístil své tělo k dlouhému stolu pod oknem. Otevřel první šuplík, chvíli pátral po onom předmětu. Za okamžik v klidu seděl na mé posteli i s malým střípkem, který pocházel z rozbitého okna. Zavřel oči a pomaličku přemístil kus skla k jeho předloktí, které bylo celé posázené jasně viditelnými jizvami, jež skrýval pod dlouhými rukávy, které běžně nosil. Dostal se do onoho adrenalinu, který se v něm jako obvykle probudil. Po chvíli začal cítit krev, která mu stékala po ruce.
Rány byly hlubší, než obvykle.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mischa mischa | 9. října 2013 v 8:48 | Reagovat

Tak doufám, že tuhle svoji další parádu máš promyšlenou dopředu a díly budou přibývat. Protože tohle si rozhodně zaslouží pravidelné přidávání....čtenáři budou nadšeni a budou prahnout do dalších dávkách téhle drogy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama