Broken promises - 2. DÍL

22. července 2013 v 10:14 | Nicoole. |  Broken promises

Title: Broken promises
By: Nicoole.
Part: 2.
Pokračování I swear
Narry - Niall + Harry


Špinavé blond vlasy, které vypadaly, že potřebují ostříhat, rámovaly bledý obličej s růžovými rty a jemnými črty. Jeho oči zůstaly viset na Harrym. Vpíjeli se jeden do druhého, moc dobře uvědomujíc si, kdo jsou. Byl to Harry, kdo první odvrátil svůj pohled, nervózně polkl a neklidně poposedl.
Ivanne se dívala stejným směrem, jako Harry. Když uviděla Nialla, široce se usmála, což vzhledem k tomu, že se nacházela právě na pohřbu, nebylo moc důstojné. Šlehla pohledem zpět k Harrymu, z jeho tváře se nedalo nic vyčíst, ale nebylo pochyb o tom, jak moc je zaskočený. Ivanne se k němu chtěla naklonit a zašeptat mu něco povzbudivého, ale v tu chvíli se rozehrály varhany a kněz vystoupil před oltář.
Ke konci obřadu se z první lavice zvedl Zayn jako bez duše se vydal k ambonu. Pohledem přejel všechny shromážděné.
"Emily Sparkle," začal chraplavě odříkávat smuteční řeč, "každý si pod jejím jménem představí něco jiného, avšak těžko najdete někoho s negativní vzpomínkou. Emily byla jako světlo, její neustálá laskavost a smích mě provázel od té doby, co jsme se poznali. Vždy tu pro vás byla a vždy vám pomohla…" Zlomil se mu hlas a musel se zhluboka nadechnout, aby mohl pokračovat. "Je těžké, vědět to, že už nikdy neprojde dveřmi do ložnice, že už nikdy neucítím vůni toho, jak peče svůj rebarborový koláč, ale i přes to všechno… Člověk zůstává nesmrtelný, pokud se o něm mluví a já věřím, že se na Emily jen tak nezapomene… Děkuji," kývl k osazenstvu, a když odcházel zpět na své místo, přitiskl si dva prsty na rty a pak je položil na rakev.
"Navždycky," zašeptal.

Později stáli všichni shromáždění okolo díry v zemi, do které se pomalu spouštěla černá rakev ze shora pokrytá růžemi rudými jako krev. Starší ženu, Emilyinu matku, z jedné strany podpíral Zayn a z druhé její manžel, kterému hlasitě štkala do saka.
Harry byl celý nesvůj, vůbec průběh pohřbu nesledoval, jeho pozornost poutal Niall. Nemohl z něj spustit oči, vybavovalo se mu tolik vzpomínek, je to taky dávno… Lhal by, kdyby řekl, že na něj občas nemyslel a nedoufal, že tu bude, ale vidět ho takhle… Dospělého v obleku… Byl to zkrátka šok. Jillian se nechápavě dívala na směr Harryho pohledu, nahnula se k němu a zašeptala: "Ty ho znáš?"
Harry se na ni otočil, chvíli zvažoval, co jí má říct, tuhle kapitolu života přece už dávno uzavřel, bylo to jen nějaká pobláznění. Teď to byl zase zpátky on.
"Znával jsem," řekl tiše a snad si ani nevšiml zkoumavého pohledu Ivanne. Jillian se víc nevyptávala, sklopila hlavu a zadívala se na špičky svých naleštěných lodiček.
Po jednom přistupovali k hrobu a házeli lopatku hlíny. Každý brečel, avšak co bylo podivné, Zayn neplakal. Měl ve tváři ten nejbolestivější výraz, ale po slzách na jeho tváři nebylo ani památky, ještě aby ano… Před obřadem dostal prášky na uklidnění. Nesl to opravdu těžce a na slzy neměl sílu. Harrymu ho bylo líto. Nedovedl se sám představit v jeho pozici.

"Kam teď?" ptal se Keegan, když kráčeli přes měkký trávník na parkoviště před hřbitovem.
"Domů," prohlásila Ivanne. "Musím se okamžitě vysvléct z této ohavnosti a těch příšerných lodiček, mám sto chutí si ty nohy uříznout." Keegan se zasmál a popadl jí do náručí, Ivanne mu ohromeně začala bušit pěstí do ramene.
"Hned mě pust! Slyšíš? Okamžitě mě dej dolů!" chichotala se a pak jí její přítel vyhověl a postavil ji zpět na pevnou zem.
"Říkala jsi, že tě bolí nohy," pokrčil lhostejně rameny a políbil ji.
Harry se na celou tuhle scénu díval s mírným úšklebkem a věděl, jak se na něj Jillian dívá. Oni tohle nikdy nedělali, nikdy neprovedli nic tak spontánního a Jill to chybělo, chtěla, aby ji Harry miloval tak moc, jako ona miluje jeho. Ustaraně si povzdechla a mlčky nastoupila do auta. Za ni se na zadní sedadla nasoukal i Keegan a hned za ním Ivanne, která se nějak podivně samolibě usmívala.
Jillian se podívala do zpětného zrcátka, aby našla Harryho, který stále nešel; stál u modrého datsune a vybavoval se s tím divným chlapem, kterého potkali v kapli.
"Harry," oslovil ho Niall, když viděl přicházet jejich skupinku. Kudrnáč se zastavil, tiše pozoroval, jak všichni nastupují do auta a pak se otočil na Nialla.
"A- ahoj…" zamumlal rozpačitě, přejíždějíc prsty po laku jeho auta.
I Niall byl nervózní a nevěděl, co říkat, ale prostě s ním musel mluvit...
"Tolik ses změnil."
"To i ty," odvětil Harry a konečně se odhodlal podívat do těch blankytně modrých očí. Jako vždycky ho učarovaly, jakoby mu znovu bylo 16 a on se roztápěl pod jeho pohledem. Nikdy ho to nepřešlo.
"Mohli bychom někdy spolu zajít na kafe a popovídat si, co nového a tak, ne?" zasmál se nervózně Styles. "Číslo máš pořád stejné, že ano?" Občas by mu ty jeho bláznivé nápady měl někdo zatrhnout.
Niall překvapeně přikývnul a podíval se na hodinky. "Budu muset jet. Rád jsem tě zase viděl. Ozvi se." Naposledy se usmál tím pokřiveným úsměvem a nasedl do datsune. Harry pozoroval, jak Niall odjíždí a cítil se, jakoby po letech našel věc, která mu tak dlouho chyběla.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama