People are watching us

6. června 2013 v 13:58 | Nicoole. |  Jednodílné bromance

Title: People are watching us
By: Nicoole.
Jednodílná bromance
Larry - Louis + Harry


Harry stál u dveří a pozoroval staršího chlapce. Výraz ve tváři by mnoho kolemjdoucích označilo za bezstarostný, ale jen pár vyvolených vědělo, kolik bolesti, strachu, zoufalosti a trýzně ta maska skrývá. Ať se snažil, jak chtěl, odlesk v očích však změnit nemohl, netančily v nich radostné ohníčky jako obvykle, sršela z nich láska tak nekonečná, jako je vesmír.
"Pospěšte si," zavrčel muž v černém tričku a džínech u dveří, nervózně poklepávajíc nohou. Louis po něm vrhl znechucený pohled a dlouhými kroky přešel ke svému malému Hazzovi. Bodyguard taktně odešel z místnosti a nechal tak milencům prostor. Byl to jeden z těch tolerantnějších, světlá výjimka…
Menší z dvojice zkontroloval zatáhnuté žaluzie a pak se vrhl do náručí svému příteli. Nasál vůni jeho čokoládové voňavky, věděl přesně, která to je. Daroval mu ji na Vánoce.
"Přál bych si, abys tu zůstal," zašeptal mu proti hrudi a na zádech mu ukazováčkem obkresloval kolečka.
"To je oboustranné…" Harry Louise pevně objal a políbil ho na temeno hlavy, chtěl se mu podívat do očí, ale milenec se ho držel jako klíště.
"Lou, Lou, nemáme moc času, asi tak za minutu sem naletí ta gorila a odveze mě domů, takže to urychleme." Vší silou se od své lásky odstrčil a začal si vysvlékat tričko. Louis jen nechápavě přihlížel, ale když se mu Harryho natažená ruka s kouskem oblečení objevila před nosem, pochopil. Vzal si ten modrý textil a nasál jeho vůni. Jako by tu s ním pořád byl, je tu s ním… Ještě pořád ano.
Vzhlédl k mladšímu, nahé tělo, potetované nejrůznějšími symboly a slovními hříčkami, jež v podstatě tvořily jen jedno slovo: Louis. Ať už tvrdil, že jejich význam je jakýkoli, jakákoliv Gemma a podobná věrohodná kravina, oni věděli své.
"Miluji tě, Louisi Tomlinsone," zašeptal Harry a políbil ho, tak naléhavě, tak potřebně. "Vždycky budu." A otočil se k odchodu, i když věděl, že zítra se uvidí, připadalo mu to jako loučení na dlouhou dobu… Přál si vedle něj usínat a po jeho boku se probouzet. Proplouvat s ním životem.
***
Nad deštivý Londýn se pomalu snášela noc. Ulicemi proplouvaly taxíky, autobusy a auta. Chodníky ještě stále žily, davy lidí se po nich procházely z práce, do práce, nebo se jen tak poflakovaly.
Daleko od tohoto uspěchaného velkoměstského života, v přírodě, mimo dosah všech neznámých lidí stála malá, za stromy a keři schovaná, chatka. Dřevo časem ztrouchnivělo, ale kouzlo tohoto tajemného místa neopadalo. A přesně tady teď stáli dva chlapci. Jeden z nich se obezřetně obhlížel a popostrkoval staršího společníka kupředu.
"Harry, no tak, kam mě to vedeš?" zaúpěl Louis naprosto bezradný, vůbec nevěděl, kde se právě nacházejí.
"Překvapení," usmál se kudrnáč a rukou podržel větev stromu na kraji, aby mohli bez úhony projít.
Šli vedle sebe tiše, až se konečně dostali k tomu dřevěnému domečku. Harry se na Louise šťastně zazubil.
"Tadá?"
"Cože?" Zamračil se menší z chlapců a podezřívavě si malé stavení přeměřil. Měl za to, že by odsud měli rychle vypadnout, protože ta "věc" vypadala na brzké zřícení.
Harry protočil oči v sloup, rozhlédl se kolem sebe, když nezpozoroval nic, co by bránilo v jeho plánech, popadl svého milence za ruku a táhl ho směrem k domečku.
Co stálo za dveřmi té zříceniny, však Louis vůbec nečekal. Na podlaze ležela huňatá modrobílá deka s polštářky stejné barvy. Okolo ní byly systematicky rozmístěny svíčky, které čekaly, až je někdo zapálí. A uprostřed toho všeho stála miska s jahodami - Louisovy oblíbené.
Někdo si tu s tím dál mnoho práce a Louis věděl přesně kdo. Když se na tu místnost zadíval pozorněji, všiml si, že takhle uklizeno tu jistě normálně nebývá a zašpiněné okna také nebývají zatáhnuté červeným závěsem, tím si byl jist. Tohle všechno bylo stvořeno pro jejich potěšení a bezpečnost. Z venku nebyla šance, aby je někdo viděl. Proti ihned, co se za nimi zavřely dveře. Louis objal svého milého a šťastně jej políbil.
"To všechno je pro nás?" zeptal se a pohladil přítele po tváři konečky prstů.
"Pro tebe, dnes jsou to přesně dva roky, co jsme se poprvé viděli. Nikdy nezapomenu na to, jak jsi do mě vrazil na záchodcích. Už tehdy jsem tě miloval, ale uvědomil jsem si to až později. Teď už to vím a můžu ti to dokazovat jakkoli… Každý den v mém životě." Harry otřel svůj nos o ten jeho.
Dva mladí lidé naplnění láskou. Člověk by řekl, že jim nic chybět nemůže… Opak byl pravdou. Je sice pravda, že měli jeden druhého a milovali se až do morku kostí, položili by za sebe život, ale jen když byli sami. Jak hrozně moc nepředstavitelné se stálo vyjít ven ruku v ruce a nemyslet na následky, jak hrozně moc museli být opatrní po každé, co jen vyšli na ulici. Dávat si pozor na každý pohled, každý dotyk, každý kousek oblečení a o slovech ani nemluvě.
Prožili neuvěřitelně nádherné odpoledne, avšak i z pohádky se nejednou stal horor.
Byli tolik zaslepení štěstím a láskou, že vyšli z chaloupky ruku v ruce a na zápraží se políbili. Jejich radost byla okamžitě přerušena otravným cvaknutím. Polekaně od sebe odskočili na délku jednoho metru a rozhlédli se po tom zvuku.
Z keře vylezla dívka, mohlo jí být něco kolem 16, a kolem zápěstí se houpal fotoaparát zavěšený na šňůrce.
Louis zapomněl na chvilku dýchat a vrhl vystrašený pohled po svém příteli. Harry se na něj ale nedíval, upíral svá zelená očka na holku před sebou a z jeho tváře se nedala vyčíst jediná emoce.
"Takže je to pravda…" začala dívka a postoupila dva kroky k tichému páru. "Opravdu je to pravda, vy jste…" Její ohromení vystřídal tak moc široký úsměv, že to vypadalo, jako by se snažila roztrhnout si pusu.
Harry nevěděl, co má říct. V hlavě měl vždycky nastřádáno miliony výmluv, ale nikdy ho nenapadlo, že by se do podobné situace dostali.
"My ne- "
"Prosím, nemluv," utišila jej a zbožně na něj zahlížela. "Mám dnes narozeniny. Vaše tajemství zůstane tajemství. Děkuju za ten nejnádhernější dárek, jaký mi kdo kdy mohl dát. Pamatujte si, vždycky je tu někdo, kdo věří v pravou lásku a ne tomu, co říkají ostatní… Vždycky je tu někdo, kdo vidí pravdu…" Odmlčela se a něco začala dělat s fotoaparátem. Kluci jen napjatě přihlíželi. "Fotka je smazaná," oznámila jim a Louis si oddechl. "Děkuju," řekla ještě jednou a chystala se zmizet za stromy.
"Počkej!" křikl ještě Harry. Dívka se otočila. "Jak se jmenuješ?"

"Abbey," usmála se a vykročila k odchodu, ale pak se ještě jednou vrátila. "Příště si dávejte lepší pozor, to už by vás nemusel pozorovat jen šílený Larry shipper."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama