Last Goodbye

5. června 2013 v 16:29 | Nicoole. |  Jednodílné bromance

Title: Last goodbye
By: Nicoole.
Jednodílná bromance
Narry - Niall + Harry


Sedl si naproti mně - dřevěná židle pod ním zavrzala, lehce naklonil hlavu do leva a přejel mě zkoumavým pohledem. Myslel jsem, že si přišel popovídat, odložil jsem notebook na stůl a čekal, až něco řekne. Harry však jen mlčel a díval se na mě. Znervózňovalo mě to.
"Harry, co to- "začal jsem, ale Harry se jen usmál a přiložil si prst na ústa. Vycenění těch dvaatřiceti dokonalých zubů mě dostávala do kolen a to byste si mohli říct, že když ho vidím každý den, tak si zvyknu, není to pravda. Někdy mi už vážně lezlo na nervy, jak se chvěju pokaždé, když je u mě.
Nechápal jsem ho. Ale nemohl jsem se soustředit. Vždy v Harryho přítomnosti jsem zaznamenával otupění všech smyslů. Celá místnost okolo se rozmazala a já zaznamenával jen obrysy, protože moji pozornost upoutaly Harryho detaily, které jsem měl už tolikrát nastudované.
Ta jedna už z mála kudrlin nad uchem. Kdysi měl celou hlavou kudrnatou, ale časem se mu začaly vlasy rovnat.
Když ho někdo naštval, začal se mu třepat spodní ret a na krku mu vystoupla žíla.
Jeho smaragdové oči v podvečer dostávaly zvláštní odstín. Něco mezi zelenou a hnědou. Nikdy jsem to nepochopil.
Při nervozitě poulil očima víc než obvykle, šlo to poznat jen velmi nepatrně, ale já o něm vím mnohem víc věcí než kdokoli jiný, dokonce bych řekl, že i víc, než on sám ví o sobě.
Najednou se Harry zvedl; okamžitě jsem zostražitěl; přešel ke mně a natáhl ruku. Koutky úsměvu se mu ještě víc roztáhly - děsilo mě to, ale i tak jsem vložil svou dlaň do té jeho a pomalu jsem si stoupl.
Naše nosy se skoro dotýkaly. Harry musel cítit můj zrychlený dech na jeho tváři. Srdce mi bušilo jako splašené, měl jsem pocit, že mi každou chvíli vyskočí z hrudi.
"Jsi neobyčejný, Nialle," zašeptal a pak udělal tu poslední věc, kterou bych od něj čekal - políbil mě. Nejdřív jen tak lehce otřel své rty o mé, ale pak mě zcela něžně, jako by to bylo běžné a zcela normální, políbil. Podlomily se mi kolena. Na tohle jsem čekal tak dlouho. Ba ne, nečekal, nikdy jsem si nepřipustil, že by to mohla být pravda.
"Sbohem," zašeptal do polibku Harry, odpojil se, pohladil mě po tváři a zmizel za dveřmi.
Jeho odchod se stal tak rychle. Stál jsem uprostřed místnosti, ruce ještě v pozici, jak jsem jej objímal. Díval jsem se na dveře, ve kterých právě zmizela má láska. V tu chvíli mi bylo jasné jen jedno. Odešel a už se nikdy nevrátí.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama