I swear - 3. DÍL

5. června 2013 v 12:30 | Nicoole. |  I swear

Title: I swear
By: Nicoole.
Part: 3.
Narry - Harry + Niall


"Myslím si, že bychom měli první začít s opakováním toho, co už umíš," usmál se Niall na svého kamaráda a vytáhl učebnici spolu se sešitem. Svolil k tomu, aby ho doučoval, dějepis byl jeho oblíbený předmět, i když svou historií se zabýval nerad.
Pokračovali ve výuce, Liam si poslušně dělal zápisky a poslouchal Niallovy výklady; byl dobrý student. Dopsala mu propiska, tak se natáhl pro pouzdro, při tom se omylem otřel rukou o Nialla, tomu se zastavil dech. Poplašeně vzhlédl na důvod té reakce a s překvapením zjistil, že Liam na něj zírá s pootevřenými ústy. Niall se přistihl, jak jeho rty pozorně zkoumá.
"Ale né, co to vidím? Horan si našel kámoše?" Ve dveřích se objevil Harry s tradiční jízlivostí a hned za ním v patách Louis. Když spatřil chlapce u sebe, dělilo je od sebe asi pět centimetrů, zorničky se mu zúžily.
"Liame, co tu děláš?" zeptal se bratra chladně.
"Niall mě doučuje," odpověděl a Niall měl pocit, že to řekl trochu bojácně.
"Je pozdě, měl bys jít na svůj pokoj," poznamenal Louis.
"Vždyť je teprve sedm."
"Liame." Varovně bratra zpražil pohledem.
Oslovený kývl, beze slova si posbíral věci a měl se k odchodu. "Zítra, Nialle," rozloučil se a Niall se na něj, ještě stále rozpačitý z toho předchozího pocitu, usmál.
Harry jen nechápavě přihlížel, a pak se vydal do pokoje, nevšímajíc si blonďáka na podlaze. Louis ho však nenásledoval, otočil se a utíkal za Liamem, dohnal ho na opuštěné chodbě.
"Co si sakra myslíš, že děláš?" Narazil do Liamových ramen, až se zakymácel a narazil do zdi. Louis stál těsně u něj s rozzlobeným výrazem ve tváři, nosy se téměř dotýkali. Někdo by mohl říct, že stáli tak, aby se políbili, ale opak byl pravdou…
"Co- co?" vykoktal vyplašený Liam nalepený na odporně zelenou zeď u pokoje 44.
"Jsme na nové škole, můžeme začít úplně nový život, nechat minulost minulostí a ty chceš zase dělat… tamto?" Poslední slovo Louis sykl, jako by bylo sprosté.
"To není moje volba, já takový prostě jsem, nemůžu to změnit," šeptl mladší z dvojice.
"Jistě, že můžeš!"
"Nemůžu, je to část mě, je to, jako by ti vadilo mé jméno."
"Vadí, protože se stydím za to, že jsi můj bratr," vmetl mu Louis do tváře a odstoupil od něj. "Rozhodni se, kam patříš, ale mě tady už nezesměšníš!" A rychlými kroky zmizel za rohem.
Liam zůstal ztuhlý a sledoval svého bratra, jak odchází, pak se svezl po zdi dolů, stočil se do klubíčka a začal usedavě plakat. Člověk, se kterým strávil tolik času, jeho vlastní bráška…
"Jsi v pořádku?" Chlapec vzhlédl a spatřil nad sebou andělskou tvář orámovanou blonďatými vlasy.
"Nialle," usmál se. V tu chvíli mu kamarád připadal jako svíčka, plamínek v moři temnoty. Vše se zahalilo do tmavého závoje zoufalosti, pak přišel on a vysvitla naděje. A ta jeho naděje si teď sedla vedle něj a pevně ho objala.
"Pochopím, když o tom nebudeš chtít mluvit, ale… Slyšel jsem tvůj rozhovor s Louisem."
Liamovy uplakané oči na něj provinile vzhlédly.
"Jsme stejní," zašeptal Niall a pokřiveně se usmál.
"O tom pochybuju."
Niall chvíli mlčel, nevěděl, jak má zformulovat věty, jež se mu draly z pusy. Sváděl uvnitř boj sám se sebou.
"Čert to vem!" Mávl nakonec rukou a Liama políbil. Teď už si mohl přiznat všechny ty hříšné myšlenky, které ho během doučování pronásledovaly. Pomalu si probojovával cestu do jeho úst. Překvapilo ho, když Liam ústa otevřel a začal tanec jejich jazyků. Niall se do polibku usmál. Ani jeden z nich se nechtěl odpojit, ale byli donuceni nedostatkem vzduchu.

"Jsme stejní," potvrdil brunet, kterému zářily oči.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama