I swear - 13. DÍL

5. června 2013 v 13:08 | Nicoole. |  I swear

Title: I swear
By: Nicoole.
Part: 13.
Narry - Harry + Niall



Paní Buckettová, stará a obtloustlá dáma, se s přehnanou láskou starala o svou předdomovní zahrádku. Využila toho, že v Londýně zase jednou pro změnu svítí sluníčko a opečovávala své narcisy. Byla neskutečně vděčná, že bydlí až na úplném kraji, pryč od shonu velkoměsta. Když v tu chvíli okolo jejího království procházel pohledný kudrnáč, rozmrzele nakopl kamínek, trochu silněji, než měl v úmyslu, odletěl až do zahrádky, kde se odrazil od železné konve.
"Hej, dávejte pozor!" okřikla ho žena v letech babičky a poupravila si svou květovanou zástěru.
"Pardon," zabručel mladík a dál pokračoval ve své cestě - nebo vlastně on neměl cestu, šel tam, kam ho nohy nesly. Bloumal dosud neprobádaným Londýnem a v tichosti rozjímal nad svou vlastní smůlou.
Liam byl pryč dlouhou dobu, pololetní zkoušky už klepou na dveře. On i Louis nemají šanci je udělat, to by museli být výjimečně nadaní, výborní studenti, aby to zvládli…. A to nejsou, pomyslel si hořce Harry a nečekaně nastoupil do autobusu. Nevěděl, kam má namířeno, prostě jen šel. A než se nadál vystupoval na konečné. Octl se před ztrouchnivělým domem. Omítku, jež dříve barvila dům do pískové barvy, čas oprýskal a okna vandalové vybili.
Harrymu se stáhlo srdce. Naposledy tady byl, když… No, když byl ještě s maminkou. Na chvíli zapomněl na všechny trable s párem, jež se teď nejspíše oblézal v jeho bytě, a vkročil do domu. To, že jej nikdo neobýval, byla jasné už od prvního pohledu. Celkově se dům velmi podobal Pelechu před úpravou. Nikde nic.
Avšak vzpomínky v Harrym stále žily. Když zavřel oči, obklopil ho původní nábytek. Sedačka, pokrytá vyšívanou dekou, stála v rohu a vedle ní naleštěné černé piano. Na tmavých parketách ležel těžký koberec. A právě tam seděl s maminkou… Byly Vánoce, za oknem s červenými závěsy vesele poletoval sníh a on pod bohatě ozdobeným stromečkem vybaloval svůj první letošní dárek.
"Veselé Vánoce, zlato," lípla pusu malému klučinovi do vlasů kudrnatá žena.
Harry otevřel oči. Obraz zmizel a on se opět nacházel v ničem.
Nenáviděl tu to a zároveň to tady tolik miloval… Od svých šesti let tu nebyl a přitom by poslepu dokázal najít každičký detail této místnosti, a nejen této. Za obývacím pokojem se nacházela kuchyně s obrovskou jídelnou.
Pokračoval dále. Za kuchyní byla malá koupelna a vedle ní točité schodiště. Harry nedbal na to, že jej třeba neudrží a neohroženě se vydal nahoru. Pravdou však zůstávalo, že schody na pár místech propadly a protkali je červotoči. I tak po nich ale vystoupal bez úhony. Stál v bývalé chodbě s šesti dveřmi, tedy… Kdysi tu byly dveře, teď je nahrazovaly prázdné oblouky. Bez rozmýšlení zamířil do třetích.
Místo velké ebenové postele s modrými nebesy tu leželo jen pár pohozených plechovek a matrace. Nebylo pochyb, že se v bývalém domě Stylesů ubytoval nějaký nevítaný návštěvník. Parazit, pomyslel si Harry kysele a pocítil smutek. Nejnádhernější místnost v domu - maminčina ložnice - se stala příbytkem pro nějakého bezdomovce. Přitom měl v paměti jasně vrytý její konejšivý hlas, jež jej tu každý večer uspával, a její zvonivý smích, který se nesl domem jako nádherná hudba…
Když přišel do dalšího pokoje, uvědomil si, že stojí v tom svém… Pravému rohu by dominovala postel s barevným oblečením, tam ho maminka ukládala, když usnul v té její. Na zemi by se povalovaly hračky… Místo spjato s tolika vzpomínkami…
Nemohl zde zůstat více. Vysouval z pokoje a seběhl po nebezpečných schodech až na ulici.
Tolik pocitů a návrat do minulosti ho, jak se patří, vykolejil. Vrhl poslední pohled na zpustošený dům, a kdo ví, proč se mu v hlavě znovu ukázal jeho předchozí problém - Niall s Liamem. Povzdechl si a ponořil se opět do tajů Londýna.
* * *
"Kdy ses vrátil? Kde jsi byl? Proč ses neozval? Kde máš mobil? Je tu i Louis? Budeš- " Niallův výčet otázek byl přerušen Liamovým polibkem a následným přiložením dvou prstů na rty blonďáka.
"Ššš… Lásko, všechno popořádku," usmál se Liam a pohodlně se rozvalil v křesle. Seděli v odlehlé části studovny, schování za knihovnou.
"Jeli jsme domů, do Doncasteru. Chtěl jsem se ti ozvat, vážně chtěl, ale nemohl jsem. Louis mi vzal mobil. Nebyl jsem v kontaktu prakticky s nikým. Ty dva měsíce byly nejhorším v mém životě. Už to nikdy nechci zažít… Tolik jsi mi chyběl." Políbil mu klouby na rukou.
"Ty mně taky," přiznal se Niall šeptem, ale jako vždy byl spíše praktický. "A co škola?"
Liam se zachechtal. "Louis, i když je kretén, je důvtipný. Studovali jsme na dálku, po zítřku bychom měli být přezkoušeni, aby nás vůbec pustili ke zkouškám."
Ir si oddechl. "To je dobře. A kde je vůbec Louis?"

"Požádal o změnu pokoje, prý se bude s někým měnit nebo co, moc jsem ho nepochopil," zamračil se mladší z Tomlinsonů a pohlédl na hodinky. "Měl bych už jít. Uvidíme se… však víš… Ve škole." Vlepil svému příteli rychlou pusu a už uháněl ven.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama