I swear - 12. DÍL

5. června 2013 v 13:04 | Nicoole.

Title: I swear
By: Nicoole.
Part: 12.
Narry - Harry + Niall



Harry nechápal, co se to s ním děje. Předtím si snad jen říkal, že dělal ukvapené závěry a kluci se mu přece líbit nemůžou, jenže když tu teď tak zkoumal každičký malý detail Niallovy tváře, pociťoval k tomu tvorovi neuvěřitelný příval něhy a lásky. To bylo něco, co doposud nezažil. Dívky bral jako potěšení pro sebe, uspokojit se, zamávat a jít dál. Nikdy se na žádnou takhle nedíval, nikdy žádnou takhle nevnímal…
Celou nos nespal. Příliš mnoho myšlenek mu v tom bránilo, i přesto však necítil žádnou únavu. Časem si zvykl na minimum spánku. Podíval se na poličku nad postelí, kde ležel budík oznamující 05:58, usoudil, že by měl odejít. Jaké by to bylo překvapení pro jeho blonďáčka, kdyby se probudil v Harryho náručí bez jakékoliv vzpomínky na předešlou noc. Opatrně se vyklestil z jeho sevření a položil mu hlavu na polštář. Vyklouzl z postele. Před tím, než vyšel na chodbu, hodil bolestným pohledem k hromádce peřin.
* * *
"Nialle, snídaně!" zakřičel Harry a chtěl se posadit ke stolu u okna v blonďákově pokoji. Nesouhlasně zakroutil hlavou nad tím nepořádkem, jež se rozprostíral na tom kusu nábytku. Tašku s nákupem položil na zem a kávu na okenní parapet. Papíry, učebnice a všechny sešity prostě hodil v komínku na zem a začal vytahovat jídlo.
Niall však stále spal. Jistě se mu muselo zdát něco pěkného, protože rty měl zvlněné v úsměvu. Harry pocítil neuvěřitelnou touhu znovu okusit, jak chutnají. Zatřepal svými kudrlinami, musí se ovládat, uvidí, jak to bude dál, ale pro teď… Přešel ke kamarádovi - zatím - a popleskal ho jemně po tváři.
"Nialle, vstávej…"
Spáč se neklidně zavrtěl a s mrkáním pootevřel oči, paprsky slunce ho na chvíli oslepily, protřel si je a sedl si, okamžitě se mu zatočila hlava a zvedl se mu žaludek.
"Uhm… Harry…" zabrblal a spadl zpátky do postele. Harry bojoval s ochranitelským pudem a nutkáním se pořádně rozesmát, usoudil však, že když jej do této šlamastyky dostal, musí ho i vytáhnout. Přiskočil k němu, v ruce kousek housky, sklenici vody a aspirin. Chytl Niall za ruky a pomohl mu si sednout, ten dotek u něj vyvolal šimrání v břichu a koutky směřovaly samovolně nahoru.
"Prášky bys neměl na lačný žaludek," vysvětlil věcně. Niall vděčně přijal pečivo, chutnalo gumově, ale to mu bylo jedno, přál si to mít už za sebou, aby mohl spolknout tu malou pilulku, která mu měla ulevit od toho hrozného bolehlavu. Tak zničený se cítil naposled…. No, nikdy. Měl chuť po Harrym skočit na místě ho zaškrtit, za tohle mohl on…
"Zabiju tě…" zachroptěl, když mu vracel prázdnou skleničku a pokoušel se stoupnout na nohy. Harry mu pomohl, dával si však pozor, aby se ho nedotkl víc, než musel. Stále se cítil velmi nervózní. Pamatuje si to? Pamatuje si ten polibek?
Přešli ke stolu, kde se kouřilo z kelímků na kafe. Harry si sedl k tomu svému a slastně nasál tu vůni, odjakživa miloval oříškové latté. Do teď měl v hlavě živou vzpomínku, jak šel poprvé do kavárny s jeho maminkou, teda vlastně… nemaminkou. Měl tehdy velký zmrzlinový pohár s pořádným kopcem šlehačky a čokoládovou posypkou a právě ona si dala oříškové latté. Připomínalo mu domov, opravdový domov…. Tam, kde máte zdi pomalované od toho, jak jste byli malí a nejde to smýt, tam, kde máte vlastní tajemství a prozkoumaný každý malý kousek, tam, kde na vás čeká rodina a vždy vás přivítají s otevřenou náručí.
"Posloucháš mě vůbec?" zamumlal Niall a usrkl si jeho kávy, šlo o jedno z těch nejsilnějších s pořádnou dávkou kofeinu a cukru - sladil tak moc a jeho kamarád to věděl - to by ho mělo postavit na nohy.
"Promiň, co jsi to říkal?" otázal se Harry vyrušen z nostalgie a ukousl si z čokoládové koblihy. Ani on si však nemohl vychutnat čerstvé pečivo. Nervozita, jež mu stahovala žaludek, mu to nedovolovala.
"Co se včera večer stalo, poslední vzpomínku mám na to, jak jsem tančil a pak nic, tma… Nelíbí se mi to. Co se dělo pak?"
Ještě před vteřinou měl Harry pocit, že se mu všichni vnitřnosti stahují, teď je najednou neměl, srdce se mu propadlo až na podlahu.
"No.. Ehm… Dost ses opil a já jsem… Vzal jsem tě domů," řekl tiše a věnoval se své snídani. Najednou oříškové latté nebylo tolik lákavé a koblihy, jako by byly z kamene.
"Děkuju," usmál se Niall, čímž odhalil svoje trošku pokřivené zuby, ale Harrymu to připadalo roztomilé… Všechno na Niallovi mu připadalo roztomilé.
V tichosti jedli a Harry mu vyprávěl průběh včerejšího večera. Niall se zbarvoval do ruda. Tohle nebyl noc, co to s ním sakra ten kudrnáč udělal? Poslechl si všechno, když se dostali k tomu, jak přijeli domů, někdo zaklepal na dveře.
"Ty se ani nehni," sykl Harry a sám šel otevřít.
Niall pokrčil rameny a natočil se, aby viděl, kohopak to mají za návštěvu. Čekal Zayna, to mu bylo podobné nakráčet sem v sobotu ráno a odvést si Harryho na celý den. Proto byl patřičně překvapený, když otevřené dveře odhalily vysokou postavu se světlými hnědými vlasy a čokoládovýma očima.

"Nialle," pozdravil ho Liam se širokým úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama