Exceptional - 2. DÍL

9. června 2013 v 13:03 | Nicoole. |  Exceptional

Title: Exceptional
By: Nicoole.
Part: 2.
Louis Tomlinson

Doufám, že nebude od věci, když vás poprosím o komentáře a o hodnocení, ať vím, co mám zlepšovat. :)



Prodavač zamknul dveře od krámku a pověsil na ně ceduli Polední přestávka, hlady mu v břiše kručelo od rána, ale stále neměl čas si pro něco dojít. Dnešek byl výjimečný den, nevěděl, jak se to stalo, ale jen za tu chvíli, co dnes otevřel, mu tam přišlo více lidí než za celý týden. Zamířil ke zdejšímu podniku, kde podle něj prodávali ty nejlepší bagety na světě. Od knihkupectví to bylo jenom kousek, sotva přes ulici.
Louis překvapeně zamrkal, jestli ho nešálí zrak. Před ním totiž u stolu seděla ona. Záhadná slečna ze včerejška. Musel se pousmát nad tím, jak byla zabraná do knížky, kterou si u něj koupila. Louise potěšilo, že stále ještě existují lidé, co rádi čtou. Sebevědomě se u ní zastavil.
"Takže, už jste si čas našla?" zeptal se s úsměvem.
Dívka vzhlédla od knihy a následně se široce usmála. "Pane Tomlinsone."
Tentokrát mu to už nedalo. "Odkud znáte moje jméno?" zeptal se podezíravě.
"Máte ho na fasádě. Nebo snad Tomlinson's books není název vašeho obchodu?"
"A- aha, vidíte, to mě nenapadlo." Veškerá jeho podezření opadla. Od začátku byl posedlý její tajuplností a hledal něco, co by ho utvrdilo prostě v tom, že je jen obyčejná cizinka v novém městě. Teď si oddechl.
Pepper se usmála a ukázala na místo před sebou. "Posadíte se?"
"Omlouvám se, ale musím do práce, přišel jsem si jen pro něco na jídlo," vysvětlil Louis.
"Aha," řekla trochu zklamaně a sklopila pohled; Louise jí bylo líto.
"Ale můžete jít se mnou, pomoc by se mi docela hodila, jste tu nová a já bych vám rád po práci ukázal město, jestli teda chcete," zčervenal a duchu si jednu vrazil. Jistě nebude chtít. Co ho to popadlo? Faktem ale zůstávalo, že ho slečna Berryamanová uchvacovala.
"Ráda půjdu," odpověděla a už se zvedala k odchodu. "Stejně nemám co dělat. Hledala jsem si tu nějakou práci, ale je to nemožné tu něco najít."
"To ano, za prací se jezdí do Maryportu, vedlejšího většího města." Oba se vydali dovnitř. Louis ji, jako správný gentleman, nechal vejít první.
"Nazdar, Lou, jako obvykle?" zazubila se prodavačka, a pak nesouhlasným pohledem přejela malou blondýnku, nebylo pochyb, že ji zrovna nechutí.
"Prosím."
Pracovnice kantýny vytáhla zpod pultu zabalenou bagetu a navrch přiložila kelímek kafé.
"Pozornost podniku," vysvětlila celá uzarděná.
"Uhm, děkuji, Trisho," poděkoval Louis trochu rozpačitě a oba zákazníci vyšli směrem, ke knihkupectví.
"Zdá se, že máte obdivovatelku," poznamenala Pepper s potutelným úsměvem, když přecházeli ulici.
"Trisha?" podivil se muž. "Ne, to se vám jistě zdá, známe se odmala. Ostatně, všichni se tu znají."
Louis odemknul dveře a sundal cedulku.
* * *
"Páni," vydechl uznale Louis, když spatřil zrenovovaný dům. "To jste si zařídila sama?" Nebylo pochyb o tom, jak je dívka bohatá a Tomlinson si to moc dobře uvědomoval. Pomalu mu začínalo docházet, že je naprosto jiná liga než on sám.
"No, v podstatě ano," odpověděla vyhýbavě. "Pojďte dál, chci vám něco ukázat."
Prošli vstupní halou, Louis měl oči navrch hlavy. Bylo to neuvěřitelné. Ještě nedávno to tu chátralo. Pepper ho zavedla do obrovské místnosti, kde jednu celou stěnu obývala velká knihovna, pravděpodobně z ebenu, před ní stál malý stolík ze stejného dřeva a okolo něj dvě křesla starorůžové barvy; na tmavých parketách ležel těžký koberec.
"Vážně jste nelhala, že ráda čtete," pronesl šokovaný Louis a opatrně konečky prstů přejížděl po hřbetech knih.
"To opravdu ne… Louisi, prosím, stoupněte si sem," ukázala na místo přesně uprostřed místnosti. Oslovený chvíli váhal, ale pak udělal, co mu řekla.
"Jakou knihu byste odtud chtěl?" zeptala se ho, propalujíc ho jejíma uhrančivýma očima.
"Prosím?" Nechápal Tomlinson.
"Ptám se vás, jakou knih byste chtěl z této knihovny," zopakovala Pepper trpělivě svoji otázku. To, co se právě chystala udělat, bylo zásadní. Nesměla ho vystrašit.
"Řekněme… Bulgakov? Obdivuji jeho- " Dál své rozjímaní o jednom z jeho nejoblíbenějších autorů nemohl rozvádět, s nechápavým výrazem pozoroval, co drobná blondýnka dělá. Stála vedle něho, sklopila hlavu a dlaně natáhla roztažené před sebe, a pak Louis málem omdlel. Jedna menší kniha v zeleném přebalu vyletěla z poličky a Pepper ji obratně chytla. Usmála se a vložila ji mladíkovi do rukou.
"Michail Bulgakov - Bílá garda," zašeptal rozhozený Louis s očima vytřeštěnýma strachem. "Jak to… Co, kde…" koktal a udělal dva kroky zpět od té osoby, co ho tak děsila; kniha mu vypadla z rukou.

"Prosím, neboj se mě," řekla s klidem Pepper. "Vždyť jsme stejní."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama